Šéf Draslovky Brůžek hlásí první zakázky na přelomovou metodu zlevňující těžbu zlata
22.03.2023 - E15
ROZHOVOR
Kolínská Draslovka stupňuje svou globální expanzi a postupně se přibližuje hromadnému průmyslovému nasazení své nadějné technologie na glycinové loužení kovů, tedy procesu, při kterém se ve speciálních nádržích získává kov z rudy pomocí chemických reakcí. Po rozjetí řady pilotních projektů šéf Draslovky Pavel Brůžek mladší poprvé prozradil, že první komerční zakázky už firma získala, a to u dvou menších afrických projektů. „Je to krásná ukázka toho, že díky glycinu lze těžit i dříve nerentabilní zlato. Z toho jasně vyplývá, kam to může vést u těch řádově větších těžařů. Bez nás by se tato těžba vůbec nespustila,“ říká Brůžek.
Vaše firma nedávno oznámila, že získala prvního oficiálního zákazníka, konkrétně společnost Barrick, která bude zkoušet vaši technologii získávání zlata loužením glycinu. Jak dlouho to potrvá?
Je to sice první oficiální partner, ale ve skutečnosti jich je mnohem víc. Pro nás bylo zásadní, že jsme se dohodli s Barrickem, což je firma, která každý rok končí jako největší nebo druhý největší těžař na světě a která vlastní osmnáct zlatých dolů. Tím je to pro nás samozřejmě významný milník, potvrzuje to tezi, že je náš produkt globálně významný. U některých těžařů jsme v testování dál, někde jsme už ve fázi průmyslového využití, ale jsou to o řádově menší společnosti než Barrick.
Znamená to, že s ostatními jste ještě blíže průmyslového nasazení?
U těch středně velkých hráčů jsme už poměrně daleko, u části z nich už jsme v pokročilé fázi testování a u těch opravdu malých už máme dvě průmyslové aplikace. To znamená ryze komerční vztah, v rámci něhož těžař využívá naši technologii. Jsou to menší komerční projekty v Africe, které by se bez této technologie vůbec nerozjely, protože by finančně nevycházely. Jsou to doly, které by standardně neměly ekonomiku, vůbec by neexistovaly a s naší technologií dokážou realizovat zisk i při turbulencích, kterými si trh se zlatem loni prošel. Je to krásná ukázka toho, že díky glycinu lze těžit i dříve nerentabilní zlato. Z toho jasně vyplývá, kam to může vést u řádově větších těžařů.
Takže bez vás by se tato těžba vůbec nespustila, rozjela se jen na základě vaší technologie?
Přesně tak.
Jaké z toho máte příjmy?
Vzhledem k velikosti tamní důlní operace to není nic velkého, miliony korun ročně.
A u těch pilotních projektů už nějaké příjmy máte?
Ano, ale také jsou zatím relativně malé. V podstatě jsou nastavené na pokrytí nákladů a opravdu malý profit. Všechno to teprve nastavujeme, chceme si zákazníka získat. Nechceme mu tvrdit, zkus tohle a za pět nebo deset let na tom vyděláš. Chceme ho přesvědčit tím, že už dnes mu nabídneme výhodnější variantu.
Kdy se dostanete do průmyslové fáze u těch významnějších projektů?
Máme rozjeto kolem dvacítky dolů, z nichž se u půlky můžeme letos dostat do těsně předprůmyslové nebo už přímo průmyslové fáze. Předprůmyslová fáze znamená, že se v daném projektu dostaneme do bodu, kdy je technologie odzkoušená a řeší se, zda ji firma nasadí průmyslově.
Takže si věříte, že do konce tohoto roku budete mít u velkého zákazníka průmyslové nasazení?
Ano, o tom jsem přesvědčený. Implementační program trvá zhruba šest až dvanáct měsíců. Takže když teď začínáme s testováním, do roka dokážeme najet do průmyslové fáze. V několika případech už jsme dál než u Barricku.
Jaké tržby z tohoto byznysu příští rok čekáte?
Mezi jednotlivými zákazníky je velký rozdíl v obchodních podmínkách, každému vyhovuje něco jiného. To znamená, že u některých si můžete dovolit nabízet vyšší ceny na začátku a u některých zase musíme být hodně opatrní. Těžební byznys je hodně konzervativní, desítky let se takřka nezměnil a novinky úplně nevyhledává. Velcí hráči jsou ochotni dát více za licenci a počáteční implementaci, pak profitují z nižších provozních nákladů. Jiní si zase vyšší vstupní náklady dovolit nemohou, a tak platí vyšší cenu průběžně.
Tím se vracím na začátek v tom, jak významný krok vstup do nového byznysu je. Nově se totiž nechceme soustředit jen na dodávky chemikálií, ale chceme těžit z know- -how, licencí a nabízet k tomu i servis jako balíček. A chceme to dělat tak, aby na tom vydělával i těžař, a nejen těžař, ale i všichni okolo, protože technologie je účinnější a šetrnější k životnímu prostředí.
Zpátky k otázce, od které jste mi utekl. Z toho, co říkáte, je zřejmě, že to bude miliardový byznys. Je to tak?
V korunách stoprocentně a my věříme, že i v dolarech.
A kdy?
Řekl bych, že v korunách bude miliardový už třeba v roce 2024.
Jak moc je dnes pravděpodobné, že tato technologie skutečně bude nejen běžná, ale i preferovaná varianta loužení kovů?
Upřímně, věříme tomu na sto procent. To opravdu není žádná pohádka, ale tisíce hodin pilotních zkoušek, laboratorních pokusů a podobně. Šance, že se to nepovede, je dnes minimální. Nyní spíše přemýšlíme, zda nejde technologii ještě více optimalizovat a jak nastavit náš byznys model, abychom nebyli příliš agresivní, ale ani nenechávali neúměrné peníze na stole. A má to ještě jednu zajímavou rovinu. Pokud jako těžař učiníte krok k šetrnější a účinnější technologii a ta se ukáže jako funkční, není už moc cesty zpět. Akcionáři, regulátoři a klimatičtí aktivisté by vás roznesli na kopytech. Vezměte si, že jednak šetříte suroviny, protože potřebujete méně kyanidu a celkově chemikálií, zvyšujete vytěžitelnost hornin a k tomu máte mnohem čistší výstup, takže snižujete náklady na detoxikaci hornin. A to je byznys, všechny tyto výhody jdou také ruku v ruce s udržitelným přístupem k životnímu prostředí.
Co je tedy největším rizikem, že k implementaci vůbec nedojde?
Řekl bych, že myšlenkové nastavení těžařů, kteří často nejsou nakloněni riskantním transformacím. Když je Draslovka jediný poskytovatel dané technologie, na kterou má patnáct let licenci, tak se spousta hráčů pochopitelně bojí, že by se mohla chytit do pasti, že zůstane bez jiné varianty těžby. Ve smlouvách jsme proto museli zohlednit i tyto obavy. Ale není to tak, že bychom měli na trhu monopol, ty alternativy tady jsou a někteří – stejně jako my – přicházejí s inovativními způsoby. Jen glycinová technologie je zkrátka nejúčinnější, respektive máme nejlepší řešení pro udržitelnou těžbu.
Nehrozí, že technologii někdo okopíruje, respektive že přijde s něčím podobným?
Naše patenty platí v 57 zemích, a navíc jsou napsány tak, že je podle nás v podstatě nelze obejít. To, že se technologie nejspíše bude zneužívat v zemích, kde patenty příliš neřeší, je bohužel pravděpodobné, ale to nás až tak trápit nemusí. Globální potenciál trhu je tak obrovský, že trh nějaké ne zcela rozvinuté země je marginální. Je potřeba si uvědomit, že nám jde především o těžaře, ne o konkrétní země. A ti největší těžaři jsou většinou kotovaní na burze, takže si nelegální obcházení patentů dovolit opravdu nemohou.
Jak to myslíte? Očekával bych, že složení látek, které používáte pro loužení, lze poměrně snadno identifikovat.
Tak to úplně není. Když jsme koupili firmu Mining & Process Solutions (MPS), která technologii vyvinula, měla za sebou více než desetiletý výzkum na australské Curtin University. Možná to vypadá, že přidám glycin ke kyanidu, a ejhle, mohu začít těžit i dosud nerentabilní zlato. Takto jednoduché to opravdu není, je v tom obrovská míra know- -how i mimo patentové ochrany.
Jak chápat, že po takto zázračné technologii, jak ji alespoň vykreslujete, nesáhl žádný globální hráč, ale kolínská Draslovka? Jaká má slabá místa?
Rozumím otázce. Ale kdo by po ní vlastně měl sahat? Za posledních patnáct let byl těžební obor vykreslován jako něco nežádoucího, nikdo do něj nechtěl dát ani korunu, vnímali ho jako investiční bláto, banky se ho štítily. Všichni hledali hodnotu jinde.
Pavel Brůžek (41)
- Vystudoval University of New York in Prague a získal titul Executive MBA na Joseph M. Katz Graduate School of Business v Pittsburghu.
- Kariéru začal v Draslovce, kde se z pozice asistenta vypracoval do vedení firmy.
- V roce 2019 se stal předsedou představenstva bpd partners, spolumajitele Draslovky. Tu vlastní i rodina Brůžkových prostřednictvím B3 Holdingu a fondy spravované americkou společností Oaktree Capital Management.
Autor: Ondřej Souček