Boj o lithium už Evropa prohrála, lepší je zaměřit se na sodík, říká šéf Draslovky
13.03.2026 - Hospodářské noviny
Česká chemická skupina Draslovka pokračuje v přeměně svého tradičního a na výrobě kyanidu sodného postaveného byznysu. Vedle těžařů zlata a kritických kovů sází také na sodíko iontové baterky. Ještě letos by měla rozhodnout o velké investici do závodu v Kolíně, kde se vyrábí základ do těchto baterií.
Sázka na speciální chemii, která dokáže v maržích překonat vysoké ceny plynu, stála českou firmu Draslovka z Kolína na investicích už desítky milionů dolarů. A další přední světový výrobce kyanidu sodného, používaného těžaři k oddělení zlata a kovů od rudy, ještě chystá.
Generální ředitel a spolumajitel Draslovky Pavel Brůžek ml. v rozhovoru s HN vysvětluje, jakou má firma pro příští roky strategii a proč vidí šanci v sodíkových bateriích, které jsou alternativou těch lithiových. „Podle mě už Evropě lithiový vlak ujel a dojíždí do cílové stanice, zatímco my řešíme, zda začneme,“ řekl Brůžek. Čína podle něj kontroluje celý řetězec od těžby lithia po finální výrobu baterií do elektromobilů, a proto si může dovolit být v jedné části řetězce i ztrátová. „Přesně na tom se spálil Northvolt (evropský výrobce baterií, který v roce 2025 zkrachoval – pozn. red.),“ dodal Brůžek. Bojí se toho, že Západ bude u sodíkové technologie, kde měl před Čínou náskok, opakovat příběh lithia.
Co teď žene poptávku po kyanidu?
Kvůli vysoké ceně zlata těžaři zpracovávají i horší rudy, kde pro získání tohoto kovu potřebují více kyanidu. I když objemově vytěží stejně. Řada dolů také prodlužuje těžbu v dolech, kde ekonomika při ceně pod dva tisíce dolarů za unci nefungovala. To je další poptávka po kyanidu, s níž se nepočítalo. Investoři také urychlují otevření nových dolů. K tomu připočtěte sodíkové baterie – jen čínský CATL nedávno otevřel v Číně fabriku o kapacitě 30 GW sodíkových baterií. Tento závod ročně spotřebuje 75 tisíc tun kyanidu. A další by se měl otevřít ještě letos. CATL tvrdí, že bude výhledově potřebovat kyanid pro terawatty sodíkových baterií. Přitom celý světový trh s kyanidem je 1,2 milionu tun. Pokud by se předpoklady firmy CATL naplnily, může se trh s kyanidem do deseti let ztrojnásobit. Nepřijde mi to ale reálné, nicméně i kdyby to byla pravda jen z poloviny, tak bude mít trh velký strukturální problém.
Zmiňujete sodíkové baterie, jejichž rozvoj je pro Draslovku jako dodavatele výhodný. Co si myslíte o těžbě lithia na Cínovci?
Podle mě nám už lithiový vlak ujel a dojíždí do cílové stanice, zatímco my řešíme, zda začneme. Celý řetězec navíc kontroluje Čína – od těžby lithia, jeho zpracování a rafinace na hydroxid lithný až po finální výrobu baterií do elektromobilů. Pokud chceme v lithiu konkurovat, musíme si říct, že je to strategické rozhodnutí. Pak ovšem musíme počítat s tím, že ne vždy to ekonomicky vychází. Bude k tomu potřeba dlouhodobá podpora, která vylepší pozici Evropy vůči Asii. Pokud má Čína celý řetězec, může si v jedné jeho části klidně dovolit být ztrátová, protože u konečné ceny baterie je to jedno. Přesně na tom se spálil Northvolt, který měl jen jednu část řetězce. Asi nejvíc se bojím toho, že Západ v sodíkových bateriích, což je technologie, kde donedávna měl před Čínou náskok, bude opakovat příběh lithia. Dlouho jsme váhali a Čína je v inovacích mnohem rychlejší.
Máme brát sodíko iontové baterie jako náhradu za ty lithium iontové?
Sodíkové baterky jsou nejvhodnější v energetice pro ukládání energie nebo jako záložní a vyrovnávací zdroje. Hodí se v oblastech s nízkými provozními teplotami nebo například v obranném průmyslu. Pro menší baterie do elektromobilů nebo počítačů jsou spíš lepší lithium iontové. Sodíkové baterie mají horší energetickou hustotu. Dají se ale zhruba čtyřikrát rychleji nabít a vybít, což je u skladování elektřiny ideální. Mají také několikrát delší životnost, můžete je plně vybít bez poškození a provozovat v teplotách i pod minus 30 stupňů Celsia. Zároveň jsou sodíkové baterie bezpečnější, protože v nich není nic hořlavého a jsou schopny přežít zásadní mechanické poškození (například i průstřel). Zároveň v sodíku má Evropa ještě pořád šanci konkurovat Číně.
Co položilo americký Natron, kterému měla Draslovka dodávat pruskou modř pro sodíkové baterie?
Neměl špatnou technologii ani byznysplán. Natron dojel na geopolitickou volatilitu. My jsme mu měli být schopni dodávat sloučeniny do katod na konci roku 2026. Do té doby bral Natron komponenty ze Švýcarska za dvakrát, až třikrát vyšší cenu. Měl objednávky za 100 milionů dolarů, které kvůli tomu byly ztrátové. Ale snesitelně, když byl výhled, že se to změní. Pak ale nová americká administrativa uvalila na Švýcarsko cla 36 procent. Když se podíváte, kdy vyhlásil Natron bankrot, tak krátce po tom.
Přenesete to, co jste měli dodávat americkému Natronu, na švédský Altris?
Natron měl specifický výrobek, který byl dobrý pro obranu nebo stabilitu sítě. Altris má blíže k technologii, kterou dělá CATL, což znamená, že objemově potřebuje kyanidu víc a má ještě větší tržní potenciál. Co se stalo, jsme si nepřáli, ale zároveň nám to uvolnilo ruce. Měli jsme s Natronem exkluzivitu a přes zájem Altrisu jsme s nimi nemohli spolupracovat. Teď máme jistotu evropského trhu, kde Altris dodává silným odběratelům jako Clarios, Volvo nebo Maersk, a pořád jsme nevzdali ani Ameriku.
Kdy vám volali z Altrisu? Hned po vyhlášení bankrotu Natronu?
Ještě předtím.
Bude tedy závod v Kolíně v rámci skupiny centrem výroby materiálu pro sodíkové baterie?
Už teď si kolínský závod vyzobává to, co neděláme v USA. Ve speciální chemii je to galvanické pokovování (electroplating), kyanidové syntézy nebo dodávky těžebního kyanidu pro menší doly, které nemají takové odběry a potřebují menší a komplikovanější balení. Pokud jde o sodík, chtěli bychom do konce letošního roku rozhodnout o stavbě velké jednotky v Kolíně pro výrobu sloučenin z pruské modři. Šlo by o investici za 50 až 60 milionů dolarů. Díky předchozím investicím do infrastruktury ji v Kolíně dokážeme postavit asi třikrát levněji, než kdybychom ji stavěli na zelené louce. Proto to konkurenci nevychází finančně a ani časově, protože my už máme za sebou řadu vynucených a přípravných investic: od čištění odpadních vod přes čištění emisí a vzduchu až po skladování a komplexní technologickou, bezpečnostní a kvalitativní připravenost.
Už pro Altris dodáváte?
Začali jsme loni v prosinci, zatím cílíme na postupné navýšení kapacity na existující jednotce až na 350 tun materiálu ročně. Pro druhou etapu počítáme v Kolíně s 5500 tunami ročně.
Kolik to je v přepočtu na baterky?
Obecně se dá říct, že na jeden GW sodíkových baterek je potřeba asi 2500 tun kyanidu.
Vy jste do Altrisu také investovali – přes 19 milionů eur. To se jistíte?
Částečně ano. Chceme ale také rozumět celé technologii sodíkových baterií. Pořád jsme jako výrobce na začátku celého řetězce a také se trh teprve rozbíhá. Už teď máme u sodíku velmi dobré marže. Bude záležet na tom, jak se nakonec na rozvinutém trhu nastaví ceny a kolik bude zákazník ochoten za konečnou baterii zaplatit. Tam musí mít celý dodavatelský řetězec stejnou a společnou motivaci a cíle.
Foto: HN – Lukáš Bíba
Jak to vypadá s technologií glycinu, který snižuje množství používaného kyanidu sodného při těžbě?
Trh s glycinem roste, ale pomaleji, než jsme chtěli. Za tři roky se nám v konzervativním těžařském prostředí podařilo prodat licence za 50 milionů dolarů. Paradoxně největší brzdou rychlejšího přijetí je vysoká cena zlata. Těžaři momentálně nechtějí riskovat žádné zdržení nebo technologické riziko spojené s inovací těžebního procesu. Draslovka nejvíce klientů nabrala v roce 2022 a 2023, kdy byla těžba zlata na hraně nebo ztrátová. Glycin, který dokáže v nákladech ušetřit až 150 dolarů na troyskou unci, byl prostředek pro zlepšení efektivity. V tu chvíli nevadilo, že se bude muset v dole tři týdny ladit způsob těžby. Teď majitele náklady na kyanid nezajímají, pokud nemají regulační omezení pro jeho vypouštění do krajiny.
A jak to řešíte?
Místo primární těžby jsme se u glycinu více zaměřili na tu sekundární. Přepracování již jednou vytěženého odpadu a znovuobnovení výroby v dočasně uzavřených dolech. Jen v Austrálii a Africe je takových míst velké množství, příležitost je to i pro Evropu. Máme teď něco přes 60 zákazníků, kteří glycinovou technologii prioritně využívají. U zlata, mědi, niklu a zinku. Další možnost, kterou nabízíme, je vyladění provozu těžby s pomocí AI. To je věc, která je součástí glycinové technologie, ale lze ji udělat okamžitě a beze změny technologie.
K čemu to těžaři potřebují?
Nemají úplně nejlepší data o těžbě. Jen středně velký důl ročně vyprodukuje 1,5 milionu tun rudy, přes čtyři tisíce tun denně. Těžaři přesně nevědí, co v ní mají. My dokážeme kontinuálně měřit vstupní rudu, kterou zpracovávají. Stejně tak měříme kaly a rozpuštěné látky. Tato data pak využíváme k optimalizaci výrobního procesu.
Před několika lety jste mi řekl, že hodně věříte fumigantům, které jsou při hubení škůdců alternativou pesticidů. Loni se ale Draslovka této části firmy zbavila. Se zemědělstvím jste skončili?
Prodali jsme pouze aplikační firmy. Stala se totiž nelogická věc, kterou jsme nečekali. Evropa sice zakázala staré pesticidy a biocidy, ale zároveň velmi zkomplikovala, prodloužila a prodražila zavádění nových a ekologičtějších látek. Zjednodušeně, měli jsme lidi i lepší a levnější řešení, ale neměli jsme ho kde aplikovat. Regulátoři měli další požadavky na studie za miliony eur. Studie z Austrálie nebo Jižní Koreje dokazující, že to funguje, nestačily. Snažili jsme se získat výjimku, což se nepodařilo. Nechali jsme si v Kolíně zemědělské technologie a licence spojené s kyanovodíkem, ostatní prodáváme. Teď do toho nechceme dávat další peníze a nebudeme aktivní ani v registracích. Necháme to jen na distributorech.
Velké investice do budoucího byznysu vám snižují volnou hotovost, což se loni projevilo ve snížení ratingu. Draslovka kvůli tomu v únoru upsala na burze ve Skandinávii dluhopisy v objemu 325 milionů dolarů, tedy za téměř sedm miliard korun. Proč jste se rozhodli právě pro severské bondy?
Chtěli jsme kapitálově zpět do Evropy a skandinávské burzy umí ocenit růstové firmy jako Draslovka a umožnit přístup ke kapitálu s lepšími podmínkami. Navíc máme propojení na švédský Altris a další bateriové projekty.
Úrok z bondů je 11 procent ročně. Přesto jste řekl, že to Draslovce sníží náklady na financování. To byl předchozí úvěr od JPMorgan, který jste si v roce 2021 brali na akvizici v USA, tak drahý?
Musíte se podívat na plné náklady dluhu, tedy i poplatky spojené s emisí a nastavením splátek. Severské bondy jsou výhodnější pro růstový kapitál. Netlačí nás k okamžitému a vysokému volnému cash flow, což v chemickém průmyslu během transformace není možné (právě nízká volná hotovost byla pro S&P jedním z důvodů, proč loni Draslovce snížila rating – pozn. red.). U Morganů jsme měli úvěr nastavený na podnik generující vysokou míru hotovosti, jímž teď v době transformace chemické výroby nejsme. Co vyděláme, to dáme do investic, vývoje a nových produktů.
Kolik tedy refinancováním ušetříte?
Díky severské emisi jsme si rozvolnili cash flow o 25 až 30 milionů dolarů, což firma v době přestavby byznysu potřebuje.
Půjdou peníze hlavně na refinancování úvěru u JPMorgan, který je splatný letos v prosinci?
Hlavní je refinancování, protože to uvolní kapitál na další posun firmy. My měli u amerického úvěru vysokou pokutu za předčasné splacení. Sice bychom dřívějším refinancováním zabránili snížení ratingu, ale bylo by to drahé. Byl jsem trochu překvapený, jak se v Česku o tom ratingu psalo. Zvlášť když akcionáři jako signál důvěry poslali do firmy 60 milionů dolarů, aby mohla transformace produktového portfolia pokračovat. Bylo to napsáno zbytečně negativně a do Kolína kvůli tomu s obavami volala řada našich dodavatelů.
S jakým výhledem provozního zisku EBITDA počítá celá Draslovka?
Jsme konzervativní. Chceme udržet adjustovanou konsolidovanou EBITDA Draslovky mezi 75 a 100 miliony dolarů. Abychom za každé situace, i když přijdou „černé labutě“, zvládli obsluhu dluhu a měli na investice. Zároveň máme prostor, aby byla EBITDA významně vyšší. V USA jsme zefektivnili výrobu kyanidu. Za poslední čtyři roky se podařilo znovu vyjednat smlouvy s dodavateli a s těžaři směrem k vyšším maržím. Pro nás každých 100 dolarů na marži navíc znamená v EBITDA zhruba 15 milionů dolarů. V Severní Americe se ale také zvýšil náš tržní podíl. Funguje „America First“ a cla jsou pro nás příležitost. Prodáváme více také Kanadě a Mexiku.
A Evropa?
Tady vyděláváme na servisu, službách a prodeji licencí, ne na surovinách. Díky investicím do infrastruktury jsme v Kolíně schopni dělat menší objemy složitějších chemikálií za vyšší marže, u kterých tolik nevadí vyšší náklady na energie. Základem kyanidu je totiž pořád plyn, čpavek a louh sodný a to vše je postaveno na cenách energií. Za rok 2025 bude mít Kolín nejvyšší EBITDA v historii. I když v kyanidu bude pro těžaře naopak nejhorší. Evropa ale do budoucna může dělat EBITDA 50 až 60 milionů dolarů, pokud se opravdu rozjedou sodíko iontové baterky, jejichž základem je kyanid. Respektive z něj vyrobená pruská modř, což je hexakyanoželezitan, který je bezpečný, stabilní a není toxický. Především má ale vynikající elektrochemické vlastnosti.
Draslovka udělala největší expanzi do USA, nakonec nevyšla akvizice závodu firmy Sasol v Jihoafrické republice. Je teď prioritou Egypt?
Ano. Egypt je teď klíčový pro severní část Afriky, pořád se ale chceme dostat i na jih. Afrika ve spotřebě kyanidu roste, protože se tam rozvíjejí nové těžební projekty a zvyšuje se produkce v těch stávajících. Mimo Sasol, který měl řadu výpadků ve výrobě, v Africe další výrobce těžebních chemikálií pro zlato není. Naší strategií je vyrábět co nejblíž odběratelům, abychom vyloučili nejistoty, které neumíme kontrolovat, hlavně v logistice. Především námořní doprava nám dříve dala pěkně zabrat. V Egyptě jsme se připojili k projektu, který rozjel náš rakouský partner Petrochemical Holding (podnikatele Jakova Goldovského – pozn. red.). Ten má velmi pokročilé povolení na privátní volnou ekonomickou zónu s dobrou dostupností přístavu v Alexandrii. Máme ve společném podniku 25 procent a možnost další opce na navýšení podílu.
O jak velký závod na kyanid půjde?
Bude mít kapacitu 50 tisíc tun kyanidu (asi o třetinu více než objem výroby v Kolíně). Čekáme na dokončení povolení, což jde pomalu, ale úplně na to netlačíme. Až výroba najede, budeme z ní dodávat kyanid pro těžaře i do Evropy. Z přístavu v Alexandrii se dá vedle severní Afriky a Turecka navíc také pokrýt jižní Afrika. Kolínská Draslovka pak zaměří výrobkové portfolio na komplexnější a složitější produkty a služby, pro které dlouhodobě tvoříme v Kolíně zázemí a infrastrukturu.
Co projekty Draslovky v Jižní Americe?
Máme tam partnerství se společností Mercantil (výrobce chemikálií v Peru, které jsme, podobně jako Petrochemicalu, také prodali licenci za významnější účast ve společném podniku. Podobné partnerství pak máme v Indonésii.
Kolik kyanidu Draslovka ročně vyrobí?
My jsme úplně vyprodaní. Naše vlastní produkce v USA a Kolíně je 150 tisíc tun plus dalších 30 tisíc tun máme od partnerů s licencemi. Připravujeme další projekty v Peru a Indonésii, nejdál jsme v Egyptě. Všude je to ještě práce na rok až dva. Stejně dlouhou dobu už na tom děláme. Stavba obvykle trvá 18 měsíců, ale povolení klidně pět a více let. Chceme být připraveni, ale dokud nebudou na trhu lepší marže, tak nezačneme.
Jak je teď na tom s kyanidem pro těžaře trh?
Odvíjí se od ceny zlata, která začala růst koncem roku 2024 a je na 5000 dolarů za troyskou unci (31,1 gramu). Předtím bylo zlato silně podhodnocené a v roce 2022 byla většina těžařů ve ztrátě. Úzkým hrdlem se stává kyanid, který se používá při těžbě 75 až 80 procent zlata. Nikdo na Západě kvůli nízkým maržím do nových kapacit neinvestoval. Ani my ne. Jedinou výjimkou je Australian Gold Reagents (v roce 2027 by měla přidat kapacitu dalších 39 tisíc tun na 130 tisíc tun – pozn. red.), kterou má ale předem dedikovanou pro expanzi velkého lokálního těžaře. Kyanidu bude v příštích letech méně než poptávky po něm.
PAVEL BRŮŽEK ML. (45)
◾◾Od roku 2015 předseda představenstva kolínské Draslovky, v různých pozicích ale v podniku působí už od roku 2006.
◾◾Od roku 2021 stojí také v čele celé skupiny Draslovka, která expandovala do USA, kde za 521 milionů dolarů získala závod na výrobu kyanidu sodného.
◾◾Brůžek je přes rodinný fond B3 Holding i spolumajitelem Draslovky, již v roce 1996 jako zadlužený podnik koupil od bank jeho otec. Od roku 2013 má ve firmě většinu skupina bpd partners podnikatelů Petra Pudila, Vasila Bobely a Jana Dobrovského.
Autor: Petr Zenkner