Dívat se tam, kde jiní nehledají
27.03.2026 - PročNe
Loni získala prestižní americkou cenu za originální přístup k výzkumu rakoviny. Zároveň založila po letech bádání firmu, která má její unikátní objev proměnit do podoby léku na zákeřná nádorová onemocnění. Zuzana Kečkéšová studovala u profesora, kterému se říká otec moderní onkologie, a sama je nyní její velkou nadějí.
Když před lety přišla Zuzana Kečkéšová za svým šéfem s návrhem na nový projekt, příliš nadšený nebyl. „Zuzu, to je bláznivý nápad. Dělej na tom, ale nikde o tom nemluv,“ řekl jí Robert Weinberg, jeden z otců moderní světové onkologie, působící na prestižním americkém Massachusettském technologickém institutu (MIT). Kečkéšová u něj tehdy působila jako postdoktorandka a vedle hlavního výzkumu o metastázích rozjížděla i svůj vedlejší projekt. Rozhodla se zkoumat otázku, která jí dlouho nedala spát: Proč rakovina téměř nikdy nepostihuje určité lidské tkáně? Třeba srdce nebo svaly? Jak je to možné, když se s ní jinak setkáváme téměř všude?
Dnes, po čtrnácti letech, má v ruce tři molekuly, z nichž by už za pár let mohl být účinný lék na nejzákeřnější typy onkologických nádorů, jako je rakovina prsu, vaječníku, slinivky břišní a možná i tlustého střeva nebo nádor mozku u dětí. Loni získala prestižní cenu NextGen Stars, již každoročně Americká asociace pro výzkum rakoviny (AACR) uděluje deseti výjimečným vědcům z celého světa za inovace v onkologickém výzkumu. Díky Kečkéšové takové ocenění poprvé zamířilo do Česka.
Loňský rok byl zlomový i kvůli tomu, že založila firmu, která má cestu k léčivému přípravku přiblížit. „Byl to šílený rok, neměla jsem žádné volno a vůbec na nic čas. Ale kupodivu vše klaplo tak, jak jsem v koutku duše doufala. Je to úžasné, tak prosím, aby to tak šlo i dál,“ říká Kečkéšová.
Vyměnila jste mi ty myši?
Hned poté, co dostala od Weinberga zelenou, se pustila do projektu, který ji úplně pohltil. Roky studovala svaly. Nejenže se v nich rakovina málokdy tvoří, ale ani do nich většinou nemetastázuje. Nakonec v nich objevila protein LACTB a zjistila, že za určitých okolností zabíjí rakovinné buňky. Takových proteinů (tzv. tumor supresorů) bylo sice v minulosti objeveno víc, jenže s drtivou většinou se na léčebné rovině nedá pracovat. Rakovinná buňka je totiž dokáže tzv. vypnout. Jen zřídka se objeví geny, které vypnout nelze, protože mají pro danou buňku základní biologickou funkci. Nádorová buňka jejich hladinu pak dokáže jen snížit a udržovat ji nízkou. „Když něco takového objevíte, je to skvělé, protože pak už můžete vyvinout sloučeniny, které zabrání rakovině aktivovat mechanismy snižující hladinu tohoto genu a dojde k reaktivaci tumor supresoru, a tedy k zabití buňky. A nám se to povedlo,“ vysvětluje.
Testy probíhaly velmi úspěšně i na myších a vědkyně se smíchem dodnes vzpomíná na jeden z klíčových telefonátů své kariéry. „Vyměnila jste ty myši? Kde jsou ty s tím nádorem?“ volala Kečkéšová veterinářce, která se starala o nemocné hlodavce, na nichž se aktivace LACTB testovala. Ke svému překvapení našla v laboratoři po čtrnácti dnech léčby zcela zdravé myši – a veterinářka nic nevyměnila, nádory prsu opravdu mizely.
O objevu LACTB proteinu napsal v roce 2017 renomovaný časopis Nature a otevřel tak Kečkéšové cestu do špičkových institutů světa. Rozhodla se totiž, že je na čase Spojené státy opustit, a vzhledem k tomu, že je její partner ze Švédska a rodiče ze Slovenska, chtěli do Evropy. Měla již dvě malé děti, a jak sama říká, Amerika jim ukázala tu méně přívětivou tvář. „Amerika je úžasná země, žije se tam velmi dobrý život, pokud jste mladý a zdravý. Ale máte‑li rodinu, jste nemocný nebo starý, už to tak skvělé není. Se dvěma malými dětmi, s babičkami mimo kontinent, jenom na Skypu, a bez mateřské dovolené jsme si prostě řekli, že už tam být nechceme a vrátíme se do Evropy.“
Po zveřejnění článku v Nature si mohla další místo svého působení vybírat. Nejvíce se jí líbila nabídka pražského Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB), který díky licenčním poplatkům z léků Antonína Holého patří k nejbohatším na světě, disponuje knihovnami chemických sloučenin a má skvěle navázanou spolupráci s farmaceutickými firmami. Původně si totiž Kečkéšová myslela, že v Česku vyvine molekuly s léčebným potenciálem a přesune se na jiné téma. Samotný vývoj léku měly udělat už farmaceutické firmy. Jenže naděje, která se kolem jejího výzkumu začala kumulovat, ji hnala dál. Přispěli k tomu i sponzoři, kteří ji krátce po příjezdu do Česka kontaktovali s tím, že jí poskytnou peníze na výzkum.
Investiční skupina BPD Partners, za kterou stojí podnikatelé Vasil Bobela, Petr Pudil a Jan Dobrovský, jí za ty roky poskytla téměř čtyři miliony dolarů. Vedle Kečkéšové a ústavu se také stala jedním ze spoluvlastníků nově vzniklé firmy Taveren Therapeutics, která chce zvládnout sama první dvě fáze klinického výzkumu na lidech. „Loni jsme dokončili testy účinnosti, které nám potvrdily, že tyto tři molekuly skutečně zabíjí rakovinné buňky. Nyní děláme testy toxicity, které zatím vypadají slibně, ale ještě zhruba rok potrvají. A na základě toho vybereme, kterou molekulu pošleme do klinických testů. Všechny tři bohužel najednou nepůjdou, je to velmi drahé,“ popisuje.
Foto: Lukáš Bíba
Opatrná naděje
Na otestování jedné molekuly ve dvou klinických fázích je potřeba asi 50 milionů eur. Vědkyně sice v tuto chvíli jedná s dalšími investory, ani jejich peníze ale stačit nebudou. „Na konci roku, až se budeme blížit k ukončení testů toxicity, začnu shánět investory v Americe. Mají s tímto investováním velké zkušenosti a vědí, že za nimi jdu pro velké peníze.“ Pokud vše půjde dobře, po ukončení druhé fáze nabídne lék farmaceutické firmě. „Je to období, ve kterém už nemám vědecky co přinést. Je závislé na doktorech a medicínských centrech,“ říká s tím, že prodávat lék v této fázi je finančně nejvýhodnější.
Pro ÚOCHB je to ostatně vůbec poprvé, kdy se do takového velkého projektu pouští. Vždy licencoval látky ještě ve fázi, kdy klinické testování neprobíhalo. „Tento projekt pro nás znamená, že musíme vyšlapat mnoho nových cestiček, hodně náš učí,“ vysvětluje vědkyně. Fandí jí nejen partneři a ústav, ale i veřejnost. Jednou se ozve firma, která dodává počítače a chce jimi vybavit kanceláře, podruhé přijde nabídka s chemickým vybavením. Na možném úspěchu se chtějí podílet všichni.
Ani čeští kolegové optimismem nešetří. „I když pravděpodobnost dotažení objevu až k samotnému léku bývá malá, tomuto dávám 70 procent,“ říká například někdejší rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. A podobně mluví i ředitel samotného ÚO‑ CHB. „Zuzana se může chlubit nejen skvělou vědeckou historií, ale hlavně zcela originálním přístupem ke studiu nádorového bujení. Její práce potvrzuje staré pravidlo, že správně položená otázka je základem řešení,“ uvedl již dříve pro HN Jan Konvalinka.
A velkou podporu má Kečkéšová i od samotného Weinberga, který jejímu projektu na počátku příliš nedůvěřoval. Dnes sedí v mezinárodním poradním boardu Ústavu organické chemie a biochemie i nově vzniklé firmy Zuzany Kečkéšové a je s ní v neustálém kontaktu. „Věřím tomu jako nikdo. Zatím jsem lék na rakovinu nenašla, jak někdy píší média. Ale moc se snažíme a krůček po krůčku se tomu blížíme,“ dodává s opatrnou nadějí.
Autor: Michaela Ryšavá